Rok profi fotografa

29.01.2019

Jaký byl můj první rok profi fotografa?? Co mi dal, ale i vzal??

Když už se člověk rozhodne stát profi fotografem, je přesvědčený o tom, že jeho práce je natolik dobrá, že ji může s klidem začít nabízet široké veřejnosti. Alespoň já si to tak myslela. 

Jenže ten rok práce, a hlavně můj přítel, mi ukázal, že každý, ať už děláme cokoliv, máme značné rezervy, na kterých lze pracovat a v nichž se můžeme neustále zdokonalovat. Jen nesmí člověk zakrnět a zavírat před tímhle faktem oči. To pak musí přijít na probuzení až velká facka v podobě tvrdé kritiky okolí. Takové kritiky, že vás nejen probere, ale zároveň srazí na kolena, a vy jste v tu chvíli na samotném dně, že máte chuť jen brečet a na všechno se vykašlat, protože jediné, co vás v tu chvíli napadá, je, že nic neumíte a vaše práce je k ničemu. 

Ten rok mi ukázal, že lidé dokáží být opravdu zlí a kritizovat tvrdě práci druhých, aniž by si uvědomovali, jak moc můžou svými slovy ublížit. A právě to je ta chvíle, kdy si člověk musí říct, jestli se tím nechá převálcovat a na všechno se vykašle, anebo to vezme z té druhé stránky, kdy jej to nakopne a rozhodne se to nevzdat. Jeho jediným cílem pak je, dokázat všem těm haterům, že je v něm daleko víc a někam to dotáhne. 

Já ale nejdříve padla na ta kolena. A nebýt přítele, asi bych vše vzdala. Byl to on, kdo mi řekl, že něco takového mě přece nemůže zlomit, ba právě naopak. Má mě to nakopnout, protože on ví, že mám na víc, že když si dám opravdu záležet, bude to skvělé! A ještě nezapomněl dodat, že kdybych ho už dříve poslouchala, nemusela bych si něčím takovým procházet, neboť on sám mě nutil již dávno, abych ze sebe dávala daleko víc. Samozřejmě měl pravdu. I když, jak se tak ohlížím zpět, asi jsem to zkrátka potřebovala. Tu facku. Probudit se. Začít na sobě usilovněji pracovat. Byl to zkrátka důležitý zlom.

Fotografie u tohoto článku je ona zlomová, kdy jsem se začala nacházet a více se zdokonalovat. 

"Máš na víc, když si dáš opravdu záležet, bude to skvělé! " 

Dalším plus, kterém jsem si během roku uvědomila bylo to, jak důležité je mít vedle sebe partnera, který vás dokáže nejen podržet, ale zároveň k vám být upřímný, i když neříká zrovna to, co by lahodilo vašim uším. Je skvělé mít partnera, jenž vás podporuje a snaží se z vás dostat to nejlepší. A je skvělé se naučit takovému partnerovi naslouchat. 

Díky, zlato. Za všechno. I když ještě občas zlobím, často myslím na slova, co jsi mi řekl. 

A co dál? Dál se mi díky roku profi fotografa dostala velká dávka trpělivosti. Ačkoliv je pohoda a welfare zvířat pro nás na focení vždy prioritou, a snažíme se, aby je to maximálně bavilo, ne pokaždé mají zvířátka o mých představách na focení stejný názor. Fotograf může mít 100% představu, jak by měla daná scéna vypadat, aby byla výsledná fotografie perfektní, ale spolupracujete-li se zvířaty, naučíte se, a to velmi rychle, že je v podstatě úplně jedno, jakou představu máte, protože dané zvířátko má vždycky poslední slovo ( pokud jej člověk nenutí násilím, což my rozhodně neděláme! ). Zkrátka, když nechce sedět vedle toho pána, tak nebude sedět vedle toho pána. :-) 

Tím se dostáváme k dalšímu velkému plus - improvizace. Té se musí člověk při práci se zvířaty naučit také velmi rychle. Ale je fakt, že já mám to štěstí, a všechna zvířátka, se kterými fotím, jsou v podstatě již profíci a práce s nimi se postupem času stala naprosto pohodovou a bezproblémovou. I když jsou samozřejmě i dny, kdy potřebujeme pamlsků a dobrot pro spolupráci o něco víc. :-) 

A co ještě mi ten více než rok profi fotografa vzal nebo dal?? Vzal mi mylnou představu, že všechno jde hned, že i když se opravdu snažíte, a děláte práci s láskou, ne vždy to lidé ocení. Dal mi spoustu nový zkušeností a vědomostí, dal mi poznat spoustu zajímavých lidí i "stvoření", naučil mě nebrat si všechno tak osobně a pořád na sobě pracovat a zdokonalovat se. Ale co mi dal hlavně, byla pokora. Nemyslet si o sobě, jak jste dobří a vše skvěle umíte. Ano, je dobré mít zdravé sebevědomí, ale naučit se i sám sobě přiznat, že mám ještě co zlepšovat a v čem se zdokonalovat. 

Říká se, že začátky jsou vždycky těžké, ale že když člověk vytrvá a nevzdá se, dosáhne svých cílů. Já se nevzdávám, a přeji každému, kdo začíná něco nového, vydává se na novou cestu, ať bojuje a nenechá se zlomit okolím, i když to bude třeba bolet a sáhne si na dno. I na tom dně je něco, co musíme najít, a hlavně, ze dna se vždy stoupá jen nahoru.. :-)